Párty, svoboda, užívání si. Cestování s cestovkou na koleje nebo privát. Málo zodpovědnosti, „obrovské“ studijní starosti. Je všemi tak velebený studentský život denního studenta opravdu tak úžasný? Podívejme se na pár faktů.
Student je ještě dítě
Student si tak pravděpodobně nepřipadá, má svůj občanský průkaz a dospělé názory. Nicméně prakticky prostě ještě dítě je. Neřeší hypotéku, děti, schůzky na úřadech a složitou osobnost svého šéfa, ale seminárky, nejlevnější pivo a nejlepší pizzu.
Student je alespoň částečně finančně závislý (většinou)
Student si připadá jako dospělý, protože spoustu svého volného času se dobrovolně rozhodl věnovat tak hodnotné činnosti jako je vydělávání peněz. Z vydělaných peněz si zakoupí oblečení, elektroniku, lístky na festival a možná dokonce i skripta.
Většinu těch podstatnějších výdajů aktivně pokrývají sedření rodiče, kteří chtějí svému těžce studujícímu dítěti umožnit jednodušší budoucnost.
Významnou částkou studentova rozpočtu je netrpělivě očekáváné ubytovací stipendium. To mluví za vše.
Student a rodiče
Student má se svými rodiči poměrně zajímavý vztah. Student se stává vzácným a očekávaným velvyslancem doma u svých rodičů, kde je hoštěn, obdarováván a ctěn pozorností. Nese to i své nevýhody. Rodiče studenta vidí stále jako svého Petříčka nebo svou Kamilku, tudíž se jeho velvyslanecká důležitost mísí s dětskou podřízeností.
Student ztrácí čas
Ruku na srdce, pokud nejde o medicínu nebo technické obory, je spousta předmětů na vysokých školách zbytečných, tudíž student zbytečně tráví hodiny a hodiny na přednáškách bez užitku. Po škole ztrácí čas také, protože si naplánoval se učit, k tomu se nemůže donutit a do jiné smysluplné činnosti se nepustí.
Student a životní prozření
Životní prozření přichází později. Denní student se později žení, později plodí děti, později pořizuje vlastní bydlení a auto. Netvrdíme, že ne lépe, je možné, že mu titul otevře dveře k záviděníhodným výdělkům, ale při dnešním přebytku denních vysokoškoláků se to většiny týkat nebude.
Student tak později zjistí, o čem je a není školství, o čem je a není životní praxe. Později přicházejí důležitá životní zjevení a později odchází naivita.
Pokud ovšem člověk chce získat spoustu zážitků, kterými bude za dvacet let bavit své životem unavené přátele, a prodloužit si bezstarostné mládí, je studium nějakého lehčího oboru bez uplatnění cestou pro něj. Žijeme jen jednou a je na nás, jakou cestu si zvolíme.
Životní styl